Místní části

Součástí města Králova Dvora jsou místní části Karlova Huť, Popovice, Křížatky, Levín (od roku 1972),  Počaply (od roku 1950) a Zahořany (od roku 2003).

Místní část Karlova Huť je přinejmenším od poloviny 14. století spjata s výrobou železa. Svůj název získala pravděpodobně podle Karlů ze Svárova, kteří huť vlastnili v 16. století, krátce před tím, než se stala opět komorním majetkem. V roce 1595 zde byla postavena vůbec první vysoká pec v Čechách. Huť zpracovávala rudu z Krušné hory a od druhé poloviny 19. století také z dolu Hrouda u Zdic a z nučických dolů. Z Krušné hory a Hroudy vedly do Karlovy Huti visuté lanovky, zrušené až v šedesátých letech 20. století. Železárny se rozrůstaly zejména po roce 1880, kdy je od Fűrstenberků převzala Česká montánní společnost. V roce 1904 tu postavila moderní velkou válcovnu. Roku 1909 podnik převzala mamutí Pražská železářská společnost, která železárny vlastnila až do jejich znárodnění v roce 1945. Klasická vysokopecní výroba zde sice skončila v 80. letech 20. století, nicméně tradice podniku pokračuje dodnes. V sousedství železáren vznikla v roce 1889 cementárna, později největší v republice. V roce 1992 ji koupila německá společnost Heidelberg Zement. Cementárnu od roku 1898 zásobovala vápencem unikátní malodráha KBK (Králův Dvůr - Beroun - Koněprusy), která byla v provozu až do roku 1962. Velká část osady zanikla při demolicích v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.

Místní část Popovice tvoří pravobřežní část králodvorské aglomerace spolu s Karlovou Hutí. Obec patřila k roku 1266 chotěšovskému klášteru, od 14. století se zde připomíná tvrz (její zbytky se dochovaly ve sklepení špýcharu při dnešním čp. 15), a vladycký statek. Popovice byly až do roku 1586, kdy je Zdeněk Otta z Losu prodal Lobkovicům, samostatným šlechtickým panstvím. Od konce 16. století až do poloviny 19. století patřily Popovice ke králodvorskému komornímu panství. Od roku 1850 jsou Popovice osadou obce Králův Dvůr. V Popovicích již od středověku zpracovávaly železo z Karlovy Huti zkujňovací hamry, a to až do roku 1886, kdy byly zrušeny. Pro účely hamrů a hutě vznikla složitá soustava náhonů a rybníků, z nichž se do současné doby zachovaly pouze dva: Měrák a Popovický. V roce 1544 se poprvé objevuje zmínka o zdejším panském pivovaru, který vařil pivo až do roku 1909.

Místní část Počaply bývala samostatnou vsí údajně již v roce 1253, kdy zde stával královský lovecký hrádek (zde se historikové ve svých závěrech rozcházejí). Před rokem 1361 se zde připomíná farní kostel. Majitelé Počapel se poměrně rychle střídali. Ve 14. století patřily Počaply ke hradu Zbiroh, od roku 1410 na čas k panství karlštejnskému (menší část obce pak ke kapli na hradě Nižbor). V 16. století se staly součástí popovického panství, ale již roku 1586 přešly do panství točnického a o čtyři léta později do králodvorského, v jehož svazku zůstaly až do roku 1848. Poté se staly samostatnou obcí a tou zůstaly do roku 1950, kdy byly připojeny ke Královu Dvoru. Hlavní dominantu této místní části vytváří malebná stavba kostelíka, který stojí na kopci nad Počaply. Na místě staršího dřevěného kostela byl v letech 1730 - 1733 postaven barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, podle plánů K. I. Dientzenhofera. Podél hlavní silnice vyrostla v roce 1905 kolonie dvaceti dělnických domů s německou  školou. Kolonie totiž sloužila pro několik stovek německých hutníků, kteří sem přišli po dostavení nové válcovny. V Počaplech a sousedním Králově Dvoře tak vznikl největší německý národnostní ostrůvek na Berounsku. Během první světové války tu postavili monumentální budovu obecné školy (1915), pozdější 2. základní školy (Tyršova 136).

Místní část Křížatky, 1 km jihovýchodně od Popovic, ležící vysoko nad údolím Litavy, se původně jmenovala Schmiedberk. Bydleli zde totiž kováři, zaměstnaní v Karlově Huti. Poprvé se připomíná v purkrechtní knize králodvorského panství z roku 1603. O sto let později již neexistovala, koncem 18. století byla znovu obnovena a v roce 1850 se stala osadou obce Králův Dvůr. Dlouhou dobu se nazývala Křižatka, ale koncem první republiky dostala úřední název Křížatky, který platí dodnes.

Nedaleko Křížatek stávaly v údolí Suchomastského potoka Litohlavy. které se připomínají roku 1324 jako vladycká tvrz. V 16. století patřily k točnickému panství. Od roku 1586 přešly pod králodvorské panství. Vesnice zanikla pravděpodobně v husitských válkách. Zůstal tu pouze poddanský mlýn a tzv. rasovna. Obě samoty připadly roku 1850 pod Králův Dvůr. Mlýn zanikl při výstavbě Suchomastské vodní nádrže v roce 1960. Dnes je tu významná rybářská oblast. Každoročně 1.dubna zde začíná rybářská sezóna.

Místní část Levín se nachází asi 2 km jihozápadně od Králova Dvora. První zmínka o Levínu pochází z roku 1391. Bývala robotní vsí králodvorského panství s povinností dovážet do Karlovy Hutě dřevěné uhlí, železnou rudu ze Svaté a vyvážet odtud výrobky ze železa. Obec se osamostatnila v roce 1850, roku 1972 připadla ke Královu Dvoru.

Místní část Zahořany, původně samostatná obec, leží 1 km severně od Králova Dvora. Původ vsi je zřejmě středověký, ovšem první dochovaná zmínka o Zahořanech pochází až z roku 1525, kdy se Desky zemské zmiňují o jakési Kateřině Pytlíkové ze Zahořan. Samo jméno obce vzniklo od lidí, bydlících za horou. V té době tato malá vesnička patřila pod původně komorní panství Točník, které však tehdy vlastnili přechodně Lobkovicové. Ti také při dělení majetku v roce 1590 přesunuly Zahořany pod správu sousedního panství Králův Dvůr, které se později opět stalo komorním majetkem. Pod králodvorským panstvím potom Zahořany setrvaly až do zrušení poddanského systému v roce 1848. Poté se osamostatnily, od šedesátých lest 19. století až do roku 1910 byla k Zahořanům dočasně připojena i sousední vesnice Trubská. Zahořany bývaly pouze zemědělskou obcí s několika málo místními řemeslníky. Větších firem ani průmyslu zde nebylo. Ve svazích nad Zahořany se kdysi těžila železná ruda, s určitostí na přelomu 19. a 20. století, možná ale i dříve. Během dvacátého století ztratily Zahořany samostatnost dvakrát. Poprvé během druhé světové války, kdy byly v letech 1944 - 1945 připojeny ke Královu Dvoru, a v letech 1980 - 1990, kdy se sloučily s městem Berounem. K 1. 1. 2003 byly připojeny ke Královu Dvoru.